top of page
Naše služby
4 FÁZE ZOTAVENÍ
Pří zotavení se z duševního onemocnění procházíme
s člověkem postupně čtyřmi fázemi.
Recovery přístup bere vážně ztrátu smyslu a trauma z následků onemocnění jako zásadní překážku v zotavení z duševního onemocnění. Cílem péče nemá být pouze odstranit symptomy onemocnění, ale soustředit se i na obnovení běžných sociálních rolí a prožívání smysluplného života.
Zotavení mění paradigma psychiatrické péče a dává nám profesionálům v pomáhajících profesích a vám blízkým lidí s duševním onemocněním novou naději.
1. Fází hledání naděje.
Na počátku se člověk necítí být schopen čelit problémům.
Má potíže přijmout pomoc. Může prožívat pocit beznaděje
a pocit „uvíznutí“ v nemoci. Každý, kdo prožívá zoufalství, potřebuje pocítit naději, jakýsi pocit, že může být a bude lépe. Bez naděje se není na co těšit a není možné nic pozitivního udělat. Naděje představuje velký motivační prvek, ale na to, aby byla naděje skutečně motivující, musí být něčím víc než jen ideálem. Musí nabýt podoby konkrétní, rozumné vize toho, jaké by to mohlo být, kdyby to bylo lepší. Není to o tom, že by lidé s duševním onemocněním měli dosáhnout přesně té vize, kterou si vytvářejí, ale je zapotřebí, aby měli představu
o tom, co je možné, neboť v důsledku toho mohou snáze přijímat složité změny a dělat kroky vpřed.
3. Fází odpovědnosti za sebe sama.
Lidé začínají věřit, že mohou mnoho ve svém životě měnit. Dívají se kupředu na to, co chtějí, stejně jako na to, co nechtějí. Aby dosáhli svého cíle zotavení, začínají dělat věci sami. Přijímají ale i pomoc od ostatních. Tak, jak se lidé s duševním onemocněním postupně zotavují, uvědomují si, že musí za svůj život převzít odpovědnost. To znamená, že musí začít „zdravě riskovat“, zkoušet nové věci a učit se ze svých chyb a selhání. Znamená to také, že se musí odpoutat od pocitů viny, hněvu a zklamání, které se nějak pojí s jejich onemocněním. Tato etapa je pro lidi s duševním onemocněním a jejich poskytovatele služeb velmi obtížná. Je zapotřebí zrušit staré vzorce závislosti, přičemž je třeba lidi podporovat v tom, aby se sami chopili „velení“, namísto toho, aby zůstávali v bezpečné roli „někoho, o koho je postaráno“.
2. Fází zplnomocňování.
Postupně jsou lidé nastaveni přijmout pomoc. Na počátku doufají, že problémy spojené s nemocí za ně někdo vyřeší.
K tomu, aby lidé dělali pokroky, je třeba, aby věřili ve své vlastní schopnosti a aby si byli vědomi své vlastní moci. Je třeba, aby se jejich naděje zaměřila spíše na to, co mohou pro sebe udělat sami, než se jen spolehnout na nové léky nebo léčebné metody, které jim někdo jiný představí nebo dodá. Aby se cítili zplnomocněni, potřebují mít přístup k informacím a možnost činit vlastní rozhodnutí. Je možné, že budou zpočátku potřebovat podpořit, aby se mohli místo na své prohry začít zaměřovat na své silné stránky. Občas budou potřebovat, aby v ně věřil někdo druhý, než si budou dostatečně jistí, aby si začali věřit sami. „Připravenost“ se často dostaví až při pohledu nazpět, tedy poté, co se něco podařilo. Čekání na to, až bude člověk s duševním onemocněním připraven učinit krok vpřed, může proto často vést ke stagnaci a ke „z-ne-mocnění“. Často musí lidé nejprve úspěch zažít, než uvěří tomu, že mohou být úspěšní.
4. Fází získávání a přijímání smysluplných životních rolí.
Jak se lidé učí, postupně se stávají více a více soběstačnými. Postupně se dostávají do bodu, kdy jsou schopni řešit věci zcela samostatně. Získávají smysluplné životní a společenské role. Pro úplné zotavení je nakonec třeba, aby lidé s duševním onemocněním získali ve svém životě nějakou smysluplnou roli, která nemá s jejich nemocí nic společného. Být obětí není role, která je hodna zotaveného člověka, a upřímně řečeno tam nepatří ani role toho, kdo přežívá. Nově získané postoje jako je naděje, důvěra a větší zodpovědnost za sebe sama, se musí uplatnit v „normálních“ rolích zaměstnance, syna, matky, souseda a jim podobných. Je důležité, aby se lidé připojili k širšímu společenství a stýkali se s těmi, kteří nespadají do sfér spojených s duševním onemocněním. Smysluplné role učiní konec izolaci a pomohou lidem s duševním onemocněním zotavit se a „získat si svůj život“.
bottom of page